Ukojená touha

Včera byl pro mně den D. Konečně jsem totiž proměnil své přání v čin, a přijal jsem výzvu štítu jako "žraločí zub", který je vidět prakticky ode všad v okolí jezera Kootenay, v Britské Kolumbii. Vyzýval mě k tomu od prvního pohledu. Konečně jsem tak stanul na vrcholu Mt. Loki, 2,771 m, ve věku 75. Cítím se ted chrabřejší než Škrhola a jako skutečný Kootenay man.

A výzva to byla! Nejdřív, jsem opustil domov v 5 ráno a jel jsem na jih, abych chytil přívoz přes jezero v 6:30 v Balfouru.

Jakmile jsem byl na východní straně jezera, jel jsem podél pobřeží na sever až ke konci asfaltu a dál po štěrku a blátu. Potom jsem najel na velmi divokou dřevařskou cestu, která kličkovala do výšky nějakých 1000m.

Tady byl začátek primitivní stezky, která vedla k hoře Loki. Pohled přes jezero na západ.

Začátek stezky.

Nejdřív strmě nahoru temným lesem vysokých stromů, až ty začaly řídnout.

Potom zahradními fleky divokých alpských lučních květů.

Nahoru, nahoru, nahoru do sedla ve špičce údolí.

Pohled zpět ze sedla na druhou stranu jezera a ledovec Kokanee. Hello Micha!

Při dosažení sedla jsem zachytil první pohled na terčovou horu.

Hora se blíží.

Všude podél traverzu k patě hory se rozkládaly alpské zahrádky - Indiánský Štětec (Indian Paintbrush).

Modrá ostrožka.

Víc ostrožky.

Alpský vřes.

A ted začne tvrdé lezení.

O jo joj! Ještě tak vysoko?

Ještě jeden pohled přes jezero k ledovci Kokanee z prvního falešného vrcholu hory (jsou tam tři).

Bližší pohled na ledovec Kokanee

Ještě přes další falešný vrchol.

Tady nahořeJe je tvrdý život , ale i tady krása přežije.

Výš, výš a výš!

Dva chlapi se potýkali s lezením 3. třídy k samému vrcholu přede mnou. Potkal jsem je při jejich sestupu..

Konečně nahoře! Vrcholový mužík.

Nádherné pohledy všude kolem.

Milena mi zavolala, když se na horu dívala z Kasla, právě když jsem stál na jejím vrcholu. Tím nejtěžším dílem byl sestup.. Vzal mi čtyři hodiny. Jak jsem si jednou sedl v Jeepu, nemohl jsem již vstát. Bylo kolem desáté, když jsem se vrátil domů.